L'ennemi (French)
Ma jeunesse ne fut qu'un ténébreux orage, Traversé çà et là par de brillants soleils ; Le tonnerre et la pluie ont fait un tel ravage, Qu'il reste en mon jardin bien peu de fruits vermeils.
Voilà que j'ai touché l'automne des idées, Et qu'il faut employer la pelle et les râteaux Pour rassembler à neuf les terres inondées, Où l'eau creuse des trous grands comme des tombeaux.
Et qui sait si les fleurs nouvelles que je rêve Trouveront dans ce sol lavé comme une grève Le mystique aliment qui ferait leur vigueur ?
- Ô douleur ! ô douleur ! Le Temps mange la vie, Et l'obscur Ennemi qui nous ronge le coeur Du sang que nous perdons croît et se fortifie !
|
Nepřítel (Czech)
Mé mládí nebylo než dobou nepohody a jasné slunce mi jen zřídka zaplálo; déšť s bouří natropil v mém sadě tolik škody, že plodů růžových mi zbývá pamálo.
A teď se přiblížil již podzim vidin ke mně, a já snad lopatu a hrábě abych zdvih a znovu shrabal prsť té zatopené země, po vodě plné děr, jak hroby hlubokých.
Najde však nový květ, o kterém se mi snívá, v té půdě smývané, tak jako výspa bývá, tajemnou potravu, sloužící květinám?
Čas život polyká - ó běda, třikrát běda! - a podlý Nepřítel, jak srdce hlodá nám, se silný po krvi, co pozbýváme, zvedá.
Source of the quotation | http://www.baudelaire.cz |
|